Za volantem s tepem dvě stě: Proč nás děsí řízení a proč má většina řidičů nulovou empatii?

Představte si situaci, kterou zažil nejeden z nás. Sedíte v autě, ruce máte křečovitě zatnuté do volantu na pozici tři a devět, na čele se vám perlí studený pot a navigace právě ohlásila odbočení do pětipruhové křižovatky v cizím městě. Pro jednoho řidiče je to zcela běžný úterní den, pro druhého čistý noční děs. Strach z řízení je téma, o kterém se na veřejnosti příliš nemluví, ale v soukromí jím trpí tisíce lidí.

Nervozita se často objevuje u začátečníků, ale nevyhýbá se ani zkušenějším šoférům po delší pauze nebo při cestách do neznámého prostředí. Zatímco někteří se z počátečního strachu vyjezdí během prvních měsíců a z dálniční stodesítky se pro ně stane naprostá rutina, jiní se pocitu ohrožení nezbaví nikdy. A když se se svými pocity svěří nařejnosti, často narazí na neprostupnou zeď chladu.

Read nextDřevěné brzdy a válka na kruháči: Čeští mechanici odhalují nejhorší kutilské horory!

Jedna z nedávných diskusí odhalila hlubokou propast mezi dvěma skupinami řidičů. Způsobil ji nekompromisní výrok jednoho z účastníků, který vystresovanému nováčkovi bez obalu vzkázal, že řízení je základní dovednost, kterou zvládne každý, a že by se přes to měl jednoduše přenést. Tento tvrdý postoj okamžitě vyvolal vlnu emotivních reakcí.

Část veřejnosti se postavila na stranu úzkostných řidičů. Jeden z diskutujících vzpomínal, jak při svém úplně prvním výjezdu na veřejnou komunikaci od samé nervozity dvě minuty vkuse hlasitě hmokal, než z něj nejhorší stres opadl. Podle tohoto tábora je určitá dávka strachu známkou zdravého respektu ke dvoutunovému stroji, který se pohybuje vysokou rychlostí. Lidé, kteří tvrdí, že strach nikdy neměli, podle nich bud trpí ztrátou sebereflexe, nebo jim chybí základní empatie.

Your brand, right here.Reach story-obsessed listeners in 45+ languages → advertise on Avonetics

Na druhé straně barikády však stojí zastánci takzvaného strojového přístupu. Pro ně je automobil pouhým dalším zařízením v řadě, které člověk v životě ovládá. Jak trefně poznamenal další z komentujících, málokdo trpí úzkostí při jízdě na jízdním kole, na motokáře, zahradním traktorku nebo mopedu. Auto je podle nich jen logickým pokračováním. Tento tábor navíc upozorňuje na zásadní bezpečnostní riziko: ustrašený a zmatkující řidič, který bezdůvodně brzdí nebo panikaří, bývá pro plynulost a bezpečnost provozu často větší hrozbou než agresor.

Diskuse tak otevírá zásadní otázku. Je strach za volantem přirozenou reakcí lidského mozku na nepřirozenou rychlost, nebo jde o selhání, které na silnici jednoduše nepatří? O tom, kde leží hranice mezi opatrností a nebezpečnou fobií, debatují moderátoři v nejnovější epizodě podcastu Spálené Gumy.