Past na poctivé kuchaře: Majitelé šetří na lidech, zaměstnanci padají na hubu a cítí vinu

Začátek akademického roku přináší do restaurací obrovské tržby, ale pro lidi u plotny často znamená naprosté peklo. Když vedení podniku podcení stav personálu, příběh má obvykle stejný průběh: pár jednotlivců táhne provoz za cenu vlastního zdraví.

Své o tom ví kuchař, který zůstal na celou kuchyň i velkou soukromou akci úplně sám. Přestože na směnu dorazil o hodinu dříve a odcházel s hodinovým zpožděním, přípravu na další den nebylo možné zvládnut. Místo vzteku na neschopné vedení však přišel drtivý pocit osobního selhání a viny.

Read nextPrvní noční šichta a studená sprcha: Měl se číšník urazit, nebo je to jen součást hry?

„Kdyby v mé situaci byl někdo jiný, nikdy bych se na něj nezlobil. Tak proč jsem naštvaný sám na sebe?“ ptá se zoufalý kuchař. Podle odborníků jde o typický projev psychického přetížení, kdy zaměstnanci přejímají odpovědnost za nefungující systém podniku.

V diskuzích nad tímto příběhem se lidé z oboru rozdělili na dva tábory. Zkušenější kolegové radí nekompromisní postup: „Prostě to všechno nedělej. Nech věci nedokončené a připomeň jim, že nemají lidi.“ Podle nich je neustálé zachraňování provozu na vlastní pěst důvodem, proč majitelé nehledají nové posily.

Druhý tábor však poukazuje na realitu kuchařské profese. Pro většinu lidi u plotny je nepředstavitelné odejít od nedělající práce, protože vědí, že následující den bude chaos ještě větší a utrpí tým i zákazníci.

Tato touha po dokonalosti se navíc neomezuje jen na profesionální gastro. Stejný zápal řešil i domácí kuchař, který připravoval pohoštění pro přátele a musel vyřešit tradiční mexické fazole v košer kvalitě. Aby se vyhnul zakázanému vepřovému sádlu i fádnímu oleji, použil drůbeží tuk – schmaltz. Výsledkem byly dokonale krémové fazole bez jakýchkoliv kompromisů.

Kde leží hranice mezi profesní ctí a sebezničením? Právě o tom debatují moderátoři v nejnovějším díle podcastu Na Prudko.