Kuchař zůstal na obří akci úplně sám: Kolapsu zabránil jen za cenu vlastní psychiky

Léto skončilo, do univerzitního města se vrátily tisíce hladových studentů a restaurace praskají ve švech. Provozovatelé jednoho z lokálních podniků však na nápor zareagovali tím nejhorším možným způsobem: nechali kuchyň fungovat v absolutně minimálním počtu lidí. Situace došla tak daleko, že kuchařům musela u přípravy pomáhat obsluha z placu.

Jeden z kuchařů popsal svou zkušenost ze směny, která ho dostala na absolutní dno. Během dne musel sám zvládnut obří soukromou rezervaci a do toho připravovat suroviny na další dny. Přestože přišel o hodinu dřív a odešel o hodinu později, úkoly nebylo možné lidsky stihnout. Nejhorší na celé situaci však nebyla fyzická únava, ale psychický tlak, který si na sebe pracovník sám vytvořil.

Read nextPrvní noční šichta a studená sprcha: Měl se číšník urazit, nebo je to jen součást hry?

„Kdyby v téhle situaci nasekal zpoždění někdo jiný, v životě bych se na něj nezlobil. Tak proč jsem tak příšerně naštvaný sám na sebe?“ ptá se kuchař, který bojuje s drtivým pocitem viny. Ví, že chyba není na jeho straně, ale na straně managementu. Přesto nedokáže hodit práci za hlavu, protože si uvědomuje, že nedělanou přípravu bude muset dohánět zase jen on sám během následujícího dne.

Reakce okolí a lidí z oboru na sebe nenechaly dlouho čekat. Velká část odborníků i zkušených pracovníků z gastra radí jediné: radikální řez. „Prostě to všechno nedělej. Ponech věci jejich osudu a připomeň jim, že nemají lidi,“ zaznělo v diskuzích. Podle nich je neustálé zachraňování situace ze strany zaměstnanců přesně tím důvodem, proč majitelé odmítají investovat do nových sil.

Na druhé straně však stojí silný pocit profesní hrdosti. Pro mnoho kuchařů je představa, že pošlou do placu nekvalitní jídlo nebo nechají přípravu v rozkladu, absolutně nepřijatelná. Pocit osobního selhání je pro ně drtivější než fyzické vyčerpání z přesčasů.

Tento syndrom vyhoření a snaha o dokonalost se často přelévá i do domácího vaření. Podobný zápal pro věc řešil i domácí kuchař, který připravoval hostinu pro přátele a snažil se vyřešit tradiční recept na mexické fazole pro košer hosta. Místo klasického vepřového sádla musel hledat alternativy, které by zachovaly krémovou strukturu, aniž by porušil náboženská pravidla — nakonec situaci zachránilo drůbeží sádlo, takzvaný schmaltz.

Kde přesně leží hranice mezi poctivým přístupem k řemeslu a nebezpečným sebezničením? Právě tohle téma detailně rozebírají moderátoři v nejnovější epizodě podcastu Na Prudko.