Prokletý říjen rockových legend, 35mílová lež v hitu CCR a proč dnešní hudební sítě nudí k smrti

Říjen není v hudebním kalendáři jen obyčejným podzimním měsícem. Jak ukazuje pohled do aktuálních žebříčků a bouřlivých diskuzí mezi nejvěrnějšími fanoušky klasického rocku v týdnu od sedmnáctého do třiadvacátého října, jde o období, kde se potkávají největší triumfy studiové historie s těmi nejtemnějšími tragédiemi.

Když se podíváme na to, co právě teď nejvíce rezonuje u posluchačů šedesátých a sedmdesátých let, na špici kralují nesmrtelné hymny. Sesterské duo Heart drtí žebříčky s energií skladby Crazy On You z roku 1976, zatímco šedesátá léta opanoval Chuck Berry s hravou klasikou You Never Can Tell z roku 1964 a Rolling Stones s mrazivou Gimme Shelter z roku 1969. V těsném závěsu dýchají na záda Stone Poneys s Lindou Ronstadt a písní Different Drum z roku 1967 nebo The Alan Parsons Project s hitem Games People Play z roku 1980.

Read nextNASA počítá s 22 doplňováními paliva pro Starship, Musk mluví o 6 až 8 – kdo má pravdu?

Skutečné drama se ale skrývá v kalendářních výročích tohoto týdne. Devatenáctého října 1979 vydali Tom Petty and the Heartbreakers své přelomové třetí album Damn the Torpedoes, které světu dalo čtyři obří hity: Don't Do Me Like That, Refugee, Here Comes My Girl a Even the Losers. Jen o dva dny dál v kalendáři, jedenadvacátého října 1977, přišel na svět debut Meat Loafa Bat Out of Hell. Málokdo si dnes uvědomuje, že toto monumentální dílo producenta Todda Rundgrena a skladatele Jima Steinmana původně vzniklo z muzikálu o futuristické rockové verzi Petra Pana.

Pak je tu ale sedmnáctý říjen 1977. V tento den vydali jižanští rebelové Lynyrd Skynyrd své páté studiové album Street Survivors. Radost z nové desky však trvala pouhé tři dny. Následovala tragická letecká havárie, při níž zahynulo šest lidí, včetně frontmana Ronnieho Van Zanta a kytaristy Steva Gainese. Právě tato tenká hranice mezi nesmrtelností v drážkách vinylu a křehkostí lidského života dodává klasickému rocku jeho magickou přitažlivost.

Fanoušci však nežijí jen z nostalgie a pietních vzpomínek. Více než osm set bouřlivých reakcí tento týden vyvolalo odhalení zeměpisného nesmyslu v slavné písni Cottonfields od kapely CCR. V textu se totiž zpívá, že se příběh odehrává dole v Louisianě, jen asi míli od města Texarkana. Jeden komentující okamžitě upozornil, že jde o naprostou nemožnost, protože ve skutečnosti činí tato vzdálenost zhruba pětatřicet mil. To spustilo lavinu pátrání po dalších geografických podivnostech v dějinách populární hudby.

Stejně vášnivě se diskutuje o necenzurovaných nadávkách a ostrých výrazech, které dříve běžně procházely vysíláním klasických rockových rádií, nebo o umělcích, kteří dokázali nahrát své největší hity hned v několika světových jazycích. A zatímco příznivci osmdesátých let oslavují The Fixx s One Thing Leads To Another, koncertní formu Loverboy z roku 1982 či Deep Purple s Perfect Strangers z roku 1984, kolem kapely Journey houstne atmosféra. Další diskutující nekompromisně argumentoval, že nastal čas, aby kapela konečně nahradila současného zpěváka Arnela Pinedu.

Právě tato neuvěřitelná hloubka, s jakou rockoví nadšenci pitvají každou míli na mapě a každou studiovou historku, však vrhá ostré světlo na problém úplně jiného hudebního světa. Stále více posluchačů současného hip hopu a R&B si totiž začíná stěžovat, že obsah na sociálních sítích upadl do nesnesitelné nudy.

Stačí otevřít dnešní krátká videa a obrázkové kanály a člověk má pocit, že všichni tvůrci jedou podle jedné unavené šablony. Páteční seznamy novinek, nekonečné hádky o prodeje za první týden, prázdné připomínky výročí nebo laciné lákání na komentáře pomocí otázek, kdo měl v dané skladbě lepší sloku. Jeden z frustrovaných posluchačů uvedl, že mu na sítích zoufale chybí poctivé rozbory samplů, pohledy pod ruce producentům, mapování lokálních a regionálních scén nebo upřímná hudební kritika, která se nebojí jít proti proudu.

Zabil krátký formát videí schopnost mluvit o moderní hudbě se stejnou vášní, jakou věnujeme padesátému výročí alba Leftoverture od Kansas nebo cynickým textům Warrena Zevona v Lawyers, Guns, and Money? Nebo se jen hudební publicistika přesunula do rychlých šablon, ze kterých už není cesty zpět? Naši moderátoři se do tohoto střetu mezi zlatou érou rockových příběhů a krizí dnešních hudebních sítí naplno opřou v nejnovější epizodě našeho podcastu.