ODHALENÍ: Šimpanzi v kosmu mluvili! Šokující přepisy z orbity a kosmický alkohol!

Představte si stísněný prostor orbitálního modulu na počátku šedesátých let minulého století. Dva šimpanzi, Dick a Harry, jsou natlačeni v kabině a vystaveni brutálnímu přetížení při letu na oběžnou dráhu. Třetí člen posádky, Tom, musel zůstat na Zemi jen proto, že by se dovnitř nevešel. Dlouhá desetiletí byla tato mise prezentována jako běžný fyziologický test, při kterém zvířata pouze pasivně snášela hrůzy kosmického letu. Zvukové nahrávky z kabiny byly odloženy jako bezvýznamná změť zvířecích zvuků a chrčení.

Vše se však mění s nasazením moderních výpočetních systémů, které původní audiozáznamy podrobily novému zpracování. Výsledky vyrazily vědcům dech: algoritmy rozklíčovaly zvuky jako komplexní, organizovanou formu komunikace. A to, co si zvířata říkala, rozhodně nebyly jen primitivní signály strachu.

Read nextSvětelné zpoždění a mrazivé přiznání vědců: Když vývoj předběhne bezpečnost

Hned po opuštění atmosféry zazněla z úst Harryho drsná stížnost na celou akci. V dalších hodinách následovaly přesné popisy tělesného diskomfortu – od nesnesitelných bolestí zad až po svědění na nedostupných místech a tlukot srdce v spáncích. Druhý šimpanz, Dick, se po čtyřech hodinách ticha ozval překvapivou reakcí, když Harryho usadil parafrází shakespearovského monologu o životě jako kráčejícím stínu. Když se modul blížil zpět k Zemi, oba primáti se shodli, že celá mise byla absurdní fraškou. Přestože oba přežili, domů se vracely zlomené bytosti, které dožily v ústavní péči.

Reakce veřejnosti na tato zjištění jsou naprosto polarizované. Jeden komentátor uvedl, že se jedná o neoddiskutovatelný důkaz lidské krutosti, kdy jsme myslící tvory bezcitně obětovali našim mocenským ambicím. Další hlas naopak namítl, že jde o pouhou technologickou iluzi a pareidolii, kdy moderní počítačový model vložil lidská slova do náhodného stresového vokalizování.

Aby byl kontrast vědeckého hledání ještě výraznější, astrofyzici ve stejné chvíli hlásí objev z hlubin kosmu, který rovněž otřásá našimi představami. V molekulárním mračnu v Perseu detekoval radioteleskop ALMA u mladé protohvězdy IRAS4A2 nevídané koncentrace těžkého metanolu. Přítomnost tohoto dřevného lihu v tak obrovském množství zcela odporuje všem dosavadním chemickým modelům o vzniku organických molekul ve vesmíru.

Vesmír se tak ukazuje jako místo plné nevysvětlitelných záhad – od zmučeného vědomí v plechové kapsli až po záhadné chemické procesy u rodících se hvězd.

Naši moderátoři se do celého tohoto příběhu a jeho etických dilemat detailně pouštějí v nejnovější epizodě podcastu.