Čtyři minuty na záchod a konec: Uvnitř megahal, kde vás hlídá neúprosný robot

Za branami obřích skladů z vlnitého plechu na okrajích dálnic panuje zvláštní ticho. Není to ticho klidu, ale naprostého soustředění. Tisíce lidí zde denně křižují nekonečné uličky mezi regály vysokými jako činžovní domy. Každý krok, každý pohyb ruky a každé nadechnutí řídí malá krabička připevněná na předloktí. Čtečka pípne, displej ukáže číslo regálu a nekompromisní odpočet vteřin začíná běžet.

Systém nepočká. Jakmile pracovník zastaví na víc než čtyři minuty, na dispečinku blikne červená kontrolka. Čas nečinnosti se sčítá a na konci směny přichází vysvětlování. Jedna pracovnice popisuje, jak se v chodbách plných krabic stírá rozdíl mezi dnem a nocí. Není tam jediné okno a člověk po pár hodinách ztrácí pojem o čase. Další kolega dodává, že nejhorší není fyzická bolest nohou, na kterou si tělo po měsíci zvykne, ale neustálý pocit, že vám někdo neviditelný dýchá na záda.

Read nextNASA počítá s 22 doplňováními paliva pro Starship, Musk mluví o 6 až 8 – kdo má pravdu?

Průměrná denní dávka čítá přes dvacet nachozených kilometrů po tvrdém betonu. Lidé polykají kilometry a balí zboží pro zákazníky, kteří očekávají svůj balíček do čtyřiadvaceti hodin od kliknutí na e-shopu. Tento komfort na druhém konci linky vykupují těla unavených mužů a žen. Když někdo nestačí tempu, prostě odejde. Náhrada je připravena téměř okamžitě v podobě nových tváří z agenturních ubytoven.

Ve skladech se vytvořil podivný kastovní systém. Na jedné straně stojí kmenoví zaměstnanci s jistotou smlouvy, na straně druhé zástupy cizinců přivezených ze zahraničí. Ti často netuší, jaká mají práva, neumí jazyk a žijí ve strachu z okamžitého vyhazovu. Jeden ze zaměstnanců vzpomíná, jak se potkávají v šatnách, ale téměř spolu nemluví. Každý si hlídá své body, protože na nich závisí výplata i to, zda dostanou smlouvu na další měsíc.

Vedení logistických společností oponuje, že bez přesného digitálního řízení by moderní obchod zkolaboval. Upozorňují na čisté prostředí, dotované obědy a moderní technologie, které mají lidem pomáhat. Stroje podle nich dělají těžkou práci a software pouze naviguje. Kritici však namítají, že hranice mezi navigací a naprostou ztrátou lidské důstojnosti se povážlivě ztenčila.

Právě tento střet mezi pohodlím moderní doby a skrytou cenou lidské práce podrobně rozebírají moderátoři v aktuálním vydání podcastu Realita.